Snad nejkrásnější město na Jadranu založili na úpatí hory Srď v 7. století uprchlíci z nedalekého města Epidauros, což je dnešní Cavtat.
Ve středověku a novověku (až do r. 1808) bylo samostatnou republikou, která ovládala i okolí města od Pelješacu až skoro k boce Kotorské. V 15. století získal právo svobodného obchodu v celé osmanské říši a z načně rozkvetl. 6. dubna 1667 bohužel Dubrovník postihlo zemětřesení, které město natolik poškodilo, že se z toho již nevzpamatoval. Konec samostatnosti udělala Naoleonova vojska, v letech 1815-1918 pak patřilo město Rakousku a od r. 1918 do r. 1991 bylo součástí Jugoslávie. Už v r. 1979 byl Dubrovník zapsán mezi světové kulturní dědictví. Poškození historického centra během srbsko-chorvatské války koncem r. 1991 se podařilo v dalších letech odstranit, takže dnes mohou historické jádro znovu obdivovat turisté z celého světa.
K nejslavnějším Dubrovničanům patřili dramatik Marin Držič žijící v 16. století, básník Gundulič, tvořící v počátku 17. století, Ruder Boškovič, žijící v letech 1711-1987, který působil i v Miláně a v Paříži.
Dubrovnické hradby jsou chloubou a hlavní atrakcí města. Nikde jinde se nesetkáte s tak impozantními rozměry – délka 1940m, šířka v průměru 5m na pevnině a 3m proti moři, výška až 25m. Celé opevnění včetně 3 pevností, 5 bašt a 17 věží se dochovalo v úplnosti, můžete se po něm procházet a kochat se úžasnými vyhlídkami na město a na moře.
Ve většině měst je nejslavnější stavbou obvykle katedrála. V tomto je Dubrovník výjimkou. Zdejší hlavní chrám, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, pochází z let 1673-1713, neboť původní stavbu zničilo zemětřesení v r. 1667. Přesto je ve městě co obdivovat. Kostel sv. Blažeje na hlavním náměstí, proti němu radnice a hlavně renesanční palác Sponza. K dalším historickým památkám patří Františkánský klášter, historická lékárna, Velká Onofriova kašna, Rektorský palác atd.