Posaďte se a nechte si ode mne nabídnout rakije. Ovocnou kořalku, osmanského původu, které holdují i Řekové. Anebo Vám naliji mastiku, chorvatské „ouzo“. Pokud si ale potrpíte na „něžnější“ mok, naliji Vám čistého bílého vína a k „chroupání“ přinesu zdejší krevetky, osmažené na olivovém oleji s česnekem. Pojďme se seznámit se stravou oblíbeného Chorvatska…
Jídlo v této zemi se odvíjí od vlivu sousedních států, kterých má Chorvatsko celkem pět. Jsou jimi Slovinsko, Maďarsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Černá hora. Ovšem Chorvatsko je také přímořská země, strava je tudíž bohatá i na dostupné mořské plody, a zvláště pak o ryby. Navíc chorvatská kuchyně se vyznačuje také italskými vlivy a stejnou slabostí pro pizzu. Každý ostrov (a že jich Chorvatsko má, celkem 602 ostrovů a ostrůvků) má svůj vlastní originální postup při přípravě jídla a užívá k tomu například železnou nádobu, rošt či gril. Vodítkem pro ochutnávku tradiční chorvatské kuchyně, Vám budou pohádkové „hostinice“ či „konoby“, tedy rodinné podniky (staré domky s dřevěným interiérem, hořícím krbem a sušenou šunkou, visící ze stropu) této země…
Národní jídlo Chorvatska je podle jeho obyvatel pršut (též prošuto nebo prosciutto), tedy sušená vepřová syrová šunka, která je nejprve naložena v soli, poté se suší na vzduchu, a ještě později se v některých částech země i vyudí. Nejlepší pršut je údajně sušený ve větru bóra (severní až severovýchodní katabatický vítr) a uzený na smrkovém dřevě. Pršut je ovšem především „patent“ Itálie, ač se v různých obměnách vyrábí i v dalších zemích. V Chorvatsku se přesněji jedná o termín „istarski pršut“, charakteristický pro Istrii. Podávaný je s vynikajícím ovčím sýrem a olivami.
Oblíbená istrijská polévka (supa) se vaří z červeného vína, ochuceného cukrem a kořením. Istrie je také známou kuchyní pro přípravu vepřového na smetaně. Tento poloostrov je vůbec luxusem mezi stravováním ve zdejší zemi, poskytuje totiž vzácné lanýže, houbu a kulinářskou pochoutku, která se vyskytuje právě ve Středomoří se zřetelem na tuto oblast. Nejedná se o žádnou novinku, již staří Římané lanýže přidávali do polévek, anebo je pojídali vařené na červeném víně a zakápnuté olivovým olejem. Na Istrii se podávají s kozím sýrem a těstovinami (fuži). A dnes se všude jinde běžně přidávají také do salámů, paštik, sýrů a míchaných vajíček, anebo se z nich vyrábí „lanýžový kečup“, koření, máslo, mouka či olej. Západní pobřeží Istrie zase nabízí své vyhlášené ústřice Limského kanálu. Třešinkou na závěr je kroštule, těsto, smažené na oleji.
Záhřeb, krom jehněčí či selete na rožni, nabízí také krutí maso s těstovinami a jako dezert štrukli (listové těsto s tvarohem, zapečené se smetanou a vajíčkem), kterou lze zhotovit ve sladké i slané verzi.
To v Česku oblíbené, drůbeží maso není zrovna dominantou chorvatské kuchyně, ač na něj můžete narazit. Ovšem co Vám „šmakovat“ bude je ombolo. Jedná se o vepřové se zelím a klobásou, což je pozůstatek habsburské monarchie. Zapomněli jsme ovšem na pravou polévku, tedy na zeleninový vývar z brambor, fazolí a kukuřice.
Další z jídel (nám ne až tak cizích) je čevapčiči, ražniči či pljeskavica (což je pečená placka z mletého masa). Jako přílohu pak Chorvaté užívají zeleninu (také grilovanou zeleninu) pokapanou olivovým olejem. A zelenina je též přílohou k oblíbeným rybám.
Správná ryba má umět plavat třikrát, a to v moři, v oleji a ve víně. Pokud navíc není mořská, tak není pro obyvatele ostrova Krk rybou, kterou na talíři preferují vařenou. A když ne rybu, tak to musí být langusty, ústřice, anebo humři. Anebo dalmatské brudeto, tedy guláš z mořských plodů či ryb. Ten se jí s kukuřičnou polentou.