Jestli se dá o nějakém chorvatském ostrůvku říci, že má neopakovatelný svéráz, tak to bude určitě Bavljenac. Nachází se v Šibenickém souostroví, 13,5 kilometru jihozápadně od města Šibeníku vložený mezi ostrovy Kaprije a Zmajan v Kaprijském průplavu. Přesněji to je 1 km severně od konce mysu Mertovaz, který je východním výběžkem ostrova Kaprije, a 1,2 km jihozápadně od severní špičky (mys Oštrica) nejsevernější části ostrova Zmajan. Od něho je ale vzdálenost v nejužším místě jen 650 metrů.
Bavljenac má kolem sebe několik menších ostrůvků, na severozápad to je dvojice Dupiničských ostrovů 840 metrů vzdálený Dupinič Veli (1,6 ha, pobřeží 460 metrů) a 1,25 km vzdálený Dupinič Mali (1 ha, pobřeží 380 metrů), 1 km jihozápadně jen 50 metrů od pobřeží Kaprije to je ostrůvek Oštrica s rozlohou 2,1 ha a s pobřežím dlouhým 540 metrů.
Doprava
Na ostrov nejezdí žádná veřejná doprava. Nejbližším přístavem právě s veřejnou lodní (trajektovou) dopravou je Kaprije, ovšem plavba sem je dlouhá 8,5 km, protože přístav je na odvrácené straně a je nutno obeplout jeho jižní část. Kratší cesta sem je proto z přístavu Prvič Luka na ostrově Prvič (7,3 km), případně 7,5 km z přístavu Prvič Šapurine na stejném ostrově. Mezi kontinentálním pobřežím je ještě jeden ostrovní přístav, a to Zlarin, vzdálený plavbou 9 kilometrů. Ze Šibeníku je to sem lodí 14 kilometrů. Ostrov Bavljenac ale nemá žádné upravené přístaviště, je proto nutnou pouze kotvit podél pobřeží.
Příroda
Rozloha ostrova je 14 hektarů s délkou pobřežní linie 1,43 kilometrů. Bavljenac má zaoblený tvar, mírně protažený od severozápadu k jihovýchodu 540 metrů a kolmo pak nejvíce 340 metrů zhruba uprostřed. Nejvyšší bod sahá do výšky 39 metrů nad mořskou hladinou. Ostrov je zcela lidskou rukou změněn, jak bude dále psáno.
Osídlení
Administrativně patří ostrov pod město Šibeník, nežije zde trvale žádný obyvatel a ani v sezoně, není zde žádný domek ani přístřešek. Přesto všechno je Bavljenac v poslední době pod drobnohledem víc jako jindy. Ostrov je totiž pokryt hustou sítí nízkých kamenných zdí o celkové délce 23,357 kilometrů. V minulosti tyto zdi stěny označovaly hranice jednotlivých polí a pěstované plodiny byly jimi chráněny před větrem. Většina pobřežních častí Chorvatska je kamenitá, proto když chtěli lidé tuto půdu hospodářsky využívat, museli ji nejdříve velmi pracně zbavit kamení. To pak následně použili na stavbu kamenných hranic mezi jednotlivými pozemkami. Důležitou rolí těchto zdí byla také ochrana půdy před erozí. Poměrně silné větry (bora) v této oblasti sebou velmi často braly i vzácnou zeminu a zemědělcům nezůstávalo nic jiného, než si ji takto chránit. Při pohledu z výšky tak ostrov může připomínat otisk prstu. Tento vzhled ostrovu dali obyvatelé sousedního ostrova Kaprije, kteří ho v minulosti zemědělsky využívali. Do 70. let minulého století byl celý ostrov jimi obděláván k pěstování fíků, vinné révy, hrušek, šlo o 10 hektarů zemědělské půdy. Dnes leží ale políčka ladem. Ale zajímavostí je na nich i to, že zdi jsou vybudované pouze ručně s použitím jednoduchého nářadí (krumpáč, motyka) tak dokonale, že po staletí vydržely bez použití malty dodnes. Jednotlivé kameny do sebe navíc zapadají jako skládačka puzzle. Pokud bychom hledali něco podobného, najdeme paralelu třeba na západě Evropy v Irsku, Anglii, či ve Skotsku.
Cestovní ruch
Vzhledem k rostoucímu zájmu turistů se Chorvatska vláda snaží o zápis ostrova do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO z podnětu Zadarské univerzity. Pokud se tak stane, Balljenac by se mohl skutečně stát velmi vyhledávanou destinací v Chorvatsku a jedním z nejvýznamnějších kulturních a historických symbolů.