Paklenica
Paklenica v Chorvatsku se stala národním parkem v roce 1949, pouhých několik měsíců po vyhlášení Národního parku Plitvická jezera. Zvláštností Národního parku Paklenica, který se rozkládá na pozemku o rozloze šestadevadesát čtverečních kilometrů, jsou lesy. V jižní části pohoří Velebit totiž jinak skoro vůbec lesy nerostou. V oblasti národního parku Paklenica však najdeme nádherné, velmi husté lesní porosty. Zvláštní místo mezi zdejšími lesy mají porosty černých borovic. Podle jejich smůly („paklina“), která se v minulosti těžila, byla oblast pojmenována „Paklenica“. Z geomorfologických charakteristik jsou nejzajímavější a nejimpresivnější kaňony Mala Paklenica a Velika Paklenica vrývající se hluboko do horského masivu Velebit. Národní park Paklenica každým rokem navštíví více než sto tisíc turistů. Nejvěrnějšími hosty jsou horolezci, které lze spatřit na skalách v národním parku Paklenica od jara do podzimu. Zvláště oblíbený je výstup na nejvyšší chorvatskou skálu Anića kuk (712 metrů).
V národním parku, který se nachází u města Starigrad, nedaleko Zadaru, najdete i několik jeskyní a propastí. Nejznámější a největší jsou jeskyně „Manita peć“ nad kaňonem Velika Paklenica a „Jama Vodarica“ mezi kaňony Velika Paklenica a Mala Paklenica.
Bohatství flóry v národním parku Paklenica dokládá soupis tisíce doposud zaznamenaných druhů a poddruhů rostlin. Devětasedmdesát z nich jsou endemity.
Rozmanitost biotopů na území Paklenice a členitost krajiny skýtají domov různým druhům živočichů. Na území národního parku žije dvě stě třicet druhů ptáků, třiapadesát druhů savců, jednatřicet druhů obojživelníků a plazů, ale také jedenáct druhů hadů.
Zdroj: www.paklenica.hr