Pokud se chystáte na dovolenou do nějaké země, je určitě dobré vědět alespoň něco málo o její kultuře. K té neodmyslitelně patří i její mýty, no a protože většina českých turistů míří do Chorvatska, tak se na některé chorvatské mýty nyní podíváme.
Chorvaté se velice rádi označují za velké bojovníky. O tom, zdali v minulosti Chorvaté vystupovali spíše jako bojovníci, nebo jako mírumilovný národ, se vede velká spousta diskuzí. Pokud se však podíváme do minulosti, s velkým překvapení zjistíme, že pravdivá je spíše druhá varianta. V průběhu dějin nechyběli Chorvaté snad u žádné významné bitvy. Stáli po boku krále Zikmunda, když bojoval proti Husitům. Bojovali v katolické lize u Magdenburku, v armádách Španělského krále, Marie Terezie i Napoleona. Ten se o nich dokonce vyjádřil slovy: „Mít armádu složenou jen z Chorvatů, dobyl bych celý svět“.
Další mýtus se točí kolem sportovního nadání Chorvatů
Oni sami se považují za sportovce veleúspěšné a poukazují především na olympijské úspěch s přihlédnutím na to, o jak malý národ se jedná. Pokud si však záznamy prostudujeme o něco lépe, tak zjistíme, že i daleko menší státní celky s menším počtem obyvatel, co do počtu získaných medailí, dalece Chorvatsko převyšují. A i státy se srovnatelným počtem obyvatel jsou na tom lépe, jako například Pobaltské země.
Krása Jadranu ano, ale ne všude
Poslední mýtem, o který se dnes budeme zajímat je krása Jadranského pobřeží, právě na Chorvatských ostrovech. Ještě před několika desítkami let bychom zcela jednoznačně souhlasili. I v dnešní době se dají v Chorvatsku v nemalém množství nalézt naprosto nádherné části přímořských oblastí, bohužel ty které patřily k těm nejkrásnějším, to dnes již nejsou.
Mnohé z nich totiž byly kvůli stále rozrůstajícímu se turismu zastavěny betonovými budovami, umělými plážemi a dalšími lákadly, které doslova zruinovali krajinný ráz. Za své vzaly starobylé vesnice, krásné skalnaté pobřeží a fauna i flora jak na souši, tak i pod mořskou hladinou. I přesto všechno je však jasné, že Chorvatsko krásnou zemí je.